Strach

12. prosince 2007 v 20:43 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Hrdlo mi ruka chladná svírá,
A ze tmy oko temné do tváře mi zírá.
Nohy mám slabé, nechce se jim stát,
A hlava velí rychle utíkat.
Tělo se chvěje, hlas je ztracený,
A život můj je náhle bezcenný.
Však přece kdesi v hloubi mého srdce
Je jiskra, která vzdát se nikdy nechce
A nutí mě se bránit zoufale té noci,
Té děsivé a silné strachu moci,
Jež krutě pokouší se měnit lásku v prach
A kterou všichni nazýváme STRACH!
Tak proti tomu hrozivému nepříteli stojím
A opravdu se stále hrozně bojím,
Že zklamu, že mu podlehnu a zhynu
A že na tom všem jen já mám vinu,
Za kterou pykám, trest svůj přijímám
A shovívavost osudu už nečekám.
Jediné, co v téhle chvíli hrůzy vím,
Že lásku svou já nikdy nezradím.
A ať bude můj úděl krutý sebevíc,
Půjdu svou cestou, třeba zmírajíc!
A třeba prohraju a v slzách utonu,
Však o jediný krok já necouvnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dark Dark | 19. prosince 2007 v 10:00 | Reagovat

Tahle vyděsila aji mně, beruško.....

2 Lea de Bahn Lea de Bahn | 19. prosince 2007 v 20:12 | Reagovat

je mi to jasné..... ale takhle se prostě cítím...... a nevím, kudy z toho ven......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama