Ticho

1. prosince 2007 v 21:25 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Je ticho, s nebe padá sníh
a slzy kanou s očí mých.
A prý že ticho léčí! Kdeže!
To ticho do srdce mě řeže
a rány krvácí a je jich víc a víc,
a vidí to jen smutný půlměsíc.
Ten jediný tu se mnou ticho sdílí
a světlem svým dodává síly
všem emocím tam uvnitř, ve mně,
kde ozývá se každý zvuk tak temně.
A jistoty, o něž opřít jsem se směla,
teď ztrácejí se jako síla mého těla.
Sníh se stále tiše sype k zemi
Já stojím, domů nechce se mi,
Raději bych navěky tu stála
Jako sněhem zapadaná skála
A nemusela cítit nic,
A srdce nebolelo by už víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama