Leden 2008

Dívka a růže

23. ledna 2008 v 20:47 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Kdysi se děvčátko narodilo,
O osudu svém nic nevědělo.
V zahradě tehdy růže vyrostla,
Však do celé krásy nikdy nekvetla,
Zůstala stále poupětem.
Děvčátko rostlo a nic netušíc
Kráčelo osudu svému vstříc.
A růže stále tiše vyčkávala,
Poupátko svoje ukrývala
Před okolním zlým světem.
Z děvčátka dívka pak se stala,
Však krásy příliš nepobrala.
Královna květin dál se trpělivě dívá
A osud oné dívky v sobě skrývá,
Jenž se už blíží.
Dívka jde životem a cosi hledá,
Co po nocích už spát jí nedá.
Růžička tuší, co to má asi být,
Však nemůže jí v ničem poradit,
Smí tu jen čekat na zázrak.
Pak konečně je tady onen den,
Kdy osud má být naplněn.
Poupátko v slunci rozkvétá,
To láska k srdci přilétá,
Na kterou dívka čekala.
Teď srdce dívčí láskou ožívá
A ona štěstí své konečně prožívá.
Co se však stalo s růží krásnou?
Nad tím snad všichni lidé žasnou!
Nikdy neodkvétá!

Když....

18. ledna 2008 v 22:28 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Když do tmy v noci hledíš zoufale
a necítíš se vůbec ospale,
když sny se zdají daleko a nepřicházejí
a pouze vzpomínky se k tobě vracejí,
když ticho bolí do uší a tísní jako skála
a realitou je to, čeho ses tak bála,
když netušíš, co přijde dál, strach ti hrdlo svírá
a nezbývá ti nic jiného, než tvá víra,
když síly pozbýváš, kolena se hroutí
a každý nad tebou jen tiše hlavou kroutí,
pak přemýšlíš, co stalo se to s tímhle světem,
proč iluzi si s realitou pletem……

Snový svět

18. ledna 2008 v 21:01 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Usínám lehce, úsměv na rtech hraje,
vědomí odchází do snového kraje.
Tam všechno voní po růžích a jásá,
kolem je klid, vítr šumí, prostě krása!
Vzduch je průzračný a slunce hřeje,
zde nikdo nepomyslí na závěje,
jež mrazí nejen tělo, ale také lidské srdce,
a ze zajetí svého propustit jej nechce.
Ve světě snů je ale všechno jiné,
Tam každá nesnáz člověku se vyhne.
Však někdy bývá nedostupně uzavřen
a člověk cítí se být velmi unaven.

Konec cesty

5. ledna 2008 v 21:15 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Šla jsem svou cestou a se vším se smířila,
Světélka zářivá cestou jsem viděla,
Co provázela mě na téhle pouti šeré
A pomáhala volit ve volbě steré.
Však nyní náhle ztrácejí se blikající vůdci
A já cítím pojednou chlad v srdci,
Kde dříve světla přátelství mě hřála,
Tam pojednou jen zima vládu vzala.
Já vím, že vinu na tom jen já sama nesu,
Že zasloužím si tyhle chvíle děsu,
Že osud právem zkouší, kolik toho snesu.
Ale kdo ví, kdy přijde ona chvíle,
Kdy dám vale poslední své síle,
A zůstane mi už jen jedna z cest,
Na jejímž konci skončí i můj trest,
Který teď trpělivě musím snést.