Zpověď

16. února 2008 v 20:32 | Lea de Bahn |  nezařaditelné
Omluvám se, že tu zveřejňuji následující text, ale už to nejde vydržet!!!!!!
Ráda bych objasnila hrozně moc věcí a nevím, odkud začít. Vím, že byste mi nejraději řekli: "Tak to neprotahuj a začni pěkně od začátku!" Máte pravdu, ale bude to jaksi dlouhé čtení, takže pokračujte jen tehdy, pokud jste opravdu trpěliví a zajímá vás to.
V posledním roce jsem zažila největší štěstí a zároveň největší bolest svého dosavadního života. Můžete klidně namítnout, že nejsem zdaleka jediná, kdo něco podobného zažil, zažívá nebo zažije, a já vám to rozhodně nebudu vymlouvat, protože budete mluvit pravdu. Každý má svá trápení, která se mu zdají strašná, těžká a někdy nepřekonatelná a myslí si o nich, že nikdo jiný tak netrpí. To je samozřejmě omyl a subjektivní názor. Tak i o mých problémech si můžete klidně myslet, že jsou to malicherné drobnosti. Teď už ale konkrétně:
Představte si, že jste skoro normální puberťačka, chodíte na střední školu, ale přece jen to není všechno úplně standardní. Nechodíte na diskotéky ani nikam "pařit" s partou kamarádů a kamarádek prostě proto, že žádné nemáte a rodiče by vás stejně nikam nepustili. Neposloucháte moderní hudbu, protože si o ní myslíte, že je to rámus, nečtete moderní knihy, protože se vám zdají pitomé, ve škole se snažíte, takže jste tam v roli "šprta". Ač vaši rodiče doufali, že si tam najdete kamarády, vám se to samozřejmě nedaří, protože jste prostě jiní. Navíc máte velmi zvláštní zálibu: pracujete s dětmi! A zadarmo! Připadáte si jako exot a vůbec vám to nevadí, protože vás to baví a nacházíte v té práci štěstí a spokojenost. A jako bonus vám to pomáhá překonávat osamělost, protože samozřejmě nemáte kluka. Všude se tváříte, že ani žádného nechcete. Není to tak, ale je to jednodušší a nakonec si to i sami myslíte, i když v hloubi duše a srdce víte, jak moc tím trpíte. Začínáte dělat vrbu a rádce….. Dává vám to pocit, že vás konečně někdo potřebuje a jste šťastní, že můžete pomoct. Vaše bolest tím roste, ale to je vám momentálně jedno. Čas běží, svoje přátele v pionýru zbožňujete a nemůžete bez nich žít. Rodiče šílí, protože se bojí, že zůstanete navěky "na ocet" kvůli cizím dětem, ale zároveň by byli rádi, kdybyste nejdřív dokončili studium (tou dobou jste už na vysoké), což je samozřejmost a váš cíl. Stále máte omezené možnosti a myšlenka na nějaké "chození ven" je naprosto nereálná, protože rodiče se bojí čím dál víc a argumentují situací v ulicích, podmiňují povolení brzkým návratem domů, případně tím, že si máte najít kluka, který vás bude doprovázet až domů, což je začarovaný kruh, protože jak si máte někoho najít, když jen sedíte doma! Smíříte se s tím, protože jste zvyklí poslouchat a děsně neradi se hádáte (při hádkách totiž nekřičíte, ale prostě začnete brečet). Nakonec vám svítá naděje. Po několika krušných zkušenostech, kdy jste si mysleli, že jste našli nejlepší kamarádku a dotyčná osoba vás při nejbližší příležitosti zradila, je opět na obzoru člověk, kterému dáte příležitost vás poznat blíž, začnete mu důvěřovat a čekáte totéž. A ejhle! Funguje to! Konečně nejste sami! Dokonce si báječně rozumíte a začíná nový život! Poznáváte díky ní nové věci (čajovnu, divadlo, nákupy…… prostě zábavu a život) a nové lidi. Sdílíte s ní všechno, i svá tajemství. Pak najednou přijde období, kdy cítíte, že ona k vám úplně upřímná není, že něco skrývá. Bolí vás to, mrzí vás to, ale mlčíte a čekáte, že sama promluví. Opravdu se tak stane a zdá se, že teď už bude zase všechno v pořádku. Zdání klame! Kde jednou byla nedůvěra, tam bude znovu. A pak to vypukne! Zamilujete se do kluka, se kterým vás ona seznámila. Samozřejmě se jí s tím svěříte! Kamarádka s vámi o všem mluví, pomáhá vám vaši lásku tajit, povzbuzuje vás, když jste v depresi, jenže na druhé straně zcela otevřeně s dotyčným flirtuje. Bolí vás to, žárlíte, ale nedáváte to najevo. A to je chyba! O takových věcech je nutné mluvit a vyříkat si to narovinu! Nedůvěra je zpět a je to horší! Pak si i ona najde přítele. Na internetu! Shodou okolností ho také znáte. Jejich vztah není bez problémů, a tak se jako správná kamarádka snažíte oběma pomoct, jak nejlépe dovedete. Váš problém s láskou jde stranou. Naskytne se příležitost, aby se ti dva konečně viděli tváří v tvář. Umožníte jim to a zároveň doufáte, že na stejné akci získáte srdce toho svého vyvoleného. Všechno je ale jinak! Kamarádka se chová divně, přítele odmítá a ten váš si vás nevšiml ani jednou. Odcházíte plni smutku a zklamání. V následujícím období se snažíte dát dohromady kamarádčin vztah a neutopit se ve vlastních slzách. Kamarádka komplikuje život sobě i svému "příteli". Opakovaně se s ním dává dohromady a zase se s ním rozchází, takže řešíte její pocity a deprese, ale také jeho. Na oplátku pak on pomáhá vám snášet vaše zklamání. Trvá to tak dlouho a vy a přítel vaší kamarádky (jestli se to tak dá ještě nazvat) jste si čím dál bližší. Nakonec se s ním ona "definitivně" rozchází. On pomýšlí na "broskvoviny" a vy mu je rozmlouváte. To se vám podaří a oba zjišťujete, že k sobě něco cítíte. A je to tu! Milujete ho a on vás! Nastává problém, jak to říci kamarádce, která opět začíná svou rotaci a chtěla by přítele zpět. Situace se vyřeší zdánlivě v klidu, ale bohužel jen zdánlivě. Kamarádka evidentně trpí a vy z toho nemáte dobrý pocit. Jenže láska je láska a vy se jí nehodláte vzdát. Dokonce se pokusíte svého přítele začlenit do kolektivu svých přátel, abyste mohli trávit společný čas při společné zábavě. Jste šťastní, že on vaše zájmy respektuje a dokonce v nich také nachází zálibu. Tím ale všechno teprve začíná! Přátelům se nezdá! Mají pocit, že s ním něco není v pořádku, ale nic úplně konkrétního vám neřeknou a jemu už vůbec ne! Náznaky vás bolí, dráždí a štvou čím dál víc. Přestáváte komunikovat a cítíte se jako v kleci! Kolem vás pořád znějí věty typu: "On si tě neváží. Nezaslouží si tě! Není k tobě upřímný! Vztahy na dálku nefungují!" a podobně. Ale nikdo neřekne nic konkrétního. Atmosféra houstne. Vy stále věříte příteli, milujete ho a nehodláte se ho vzdát. Situace je o to komplikovanější, že ani vaši rodiče přítele nesnáší, ba přímo nenávidí. Není kam před tím vším utéct. Vidíte jen jedno řešení. Nelíbí se vám, a kdyby bylo nějaké jiné, použili byste ho. Objevují se absolutně nepodložená obvinění a pomluvy. Bolest je čím dál větší, ztrácíte důvěru v lidi, které jste do té doby milovali jako nejlepší přátele a na které jste spoléhali, že vám pomohou a podpoří vás. Navíc má přítel zákaz objevovat se na akcích! Důvod typu: "Kdyby jel on, nepojede spousta lidí." Vám nepřijde dostatečně konkrétní. Chcete vědět pravdu a to celou a nezaobalenou a nejlépe ještě kdyby ji byl někdo schopen říct vám oběma najednou, abyste měli možnost se hájit. Prostě se ztrácíte ve změti bolesti, samoty, beznaděje a máte z toho solidní deprese (léčené na psychiatrii). Jediná věc, která vás ještě drží, je to, že on vás miluje! Zdá se, že všichni kolem vás považují za nesvéprávnou malou holčičku, která žije ve světě iluzí, reálný svět nechápe a má popletenou hlavu láskou. A jak to všechno dopadne? Těžko říct……. Síla dochází a potíží neubývá……. Kudy z toho ven?
Já to vím, kudy z toho ven! Jenže to nezáleží jen na mně! Musíte prostě konečně pochopit, že já přesně vím, co dělám, nejsem žádná bláznivka, co se žene do všeho po hlavě a nechá si nabulíkovat cokoliv! Mám přesnou představu o tom, co chci a jak toho dosáhnu, věřím svému příteli (nemám sebemenší důvod mu nevěřit) a nikoho nehodlám opouštět, nikomu neříkám, že ho nemám ráda nebo že pro mě udělal málo. Vím, že někteří lidé toho pro mě udělali ohromnou spoustu a já jsem jim za to vděčná a vždycky budu. Jen mě už nechte jít mou cestou a zkuste mě pochopit a pomoct mi! Moc vás prosím! Není to lehké a nechtěla jsem to nechat zajít tak daleko, ale teď už to asi nejde vzít zpátky. Chtěla jsem kompromis, ale teď se zdá, že ho nechcete přijmout. Máte právo na svůj názor, máte právo odmítat, ale vysvětlete důvod! Konkrétně a jasně! Nejistota a ticho je horší než výčitky!
Mám vás ráda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama