Duben 2008

Čekanka

28. dubna 2008 v 21:28 | Lea de Bahn
Modrý kvíteček u cesty čeká,
Nikdo si nevšímá a čas ho leká.
Dočká se jednou, už nebude sám?
Nebo si řekne: "Osud svůj mám,
Jenž čekání přisoudil dlouhé,
Mně, kytičce u cesty pouhé."
Čeká a čeká květinka smutná,
Voda, co padá, jí po slzách chutná.
Chviličky štěstí, když sluníčko přichází,
V těch jen ta jediná radost se nachází.
Pak zase zmizí a zas je tu čekání,
Co kvítečku malému strach jenom nahání.
Strachy se chvěje, skoro až zmírá,
Naživu drží ho už jenom víra,
Že přece jen kdesi je naděje,
Která mu další den dopřeje.

Co dál?

16. dubna 2008 v 13:42 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Slza se po tváři kutálí
a za ní další se sbírá,
v srdci mém city upálí,
je to prý jenom má vina.
Není, už není úniku
před touhle bolestí krutou,
nikdo už nevezme za ruku
tu, co šla svou vlastní cestou.
Proč jen to stát se muselo,
proč nikdo nechce chápat,
že srdce těžko se zmýlilo
a chce svou lásku dávat.
Co spáchal za čin ohavný,
že k němu důvěra schází?
Vždyť nabídl cit překrásný
a oni jen špínu hází.
Když jiná volba není,
když srdce ví, co dál,
ať strach se zuby cení,
vždyť nemá, co by udělal.
Až pochopí, kdo chápat má,
až špína bude smyta,
pak rána v srdci hluboká
zas bude citem skryta.

Pustý ostrov

15. dubna 2008 v 11:04 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Moře šumí tichou píseň,
v srdci cítím zvláštní tíseň,
není to však bolest nebo strach,
slzy nelesknou se více na řasách.
Jemný písek pod nohama hřeje,
vlnka za vlnkou ke kotníkům spěje,
vítr voní slanou vůní moře
a odfoukává z čela vrásky hoře.
Zeleň listí pestré barvy střídají
květin, které ani jména nemají,
a mezi nimi ptáci prozpěvují
a pestří motýli svá křídla vystavují.
Zde klid náš a mír nic neruší,
výčitky nezaznívají nám do uší,
můžeme tu jen po svém krásně žít
a ničím ošklivým se netrápit.
Jdeme spolu za ruce se držíme,
do očí zamilovaně si hledíme,
slova jsou zbytečná, to víme,
my přímo do srdcí si pohlížíme.

Život není pohádka

9. dubna 2008 v 13:07 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Usnout jak Růženka Šípková
spánkem, jenž dlouho potrvá,
čekat v hlubokém snění,
až okolní svět láska změní.
Dostat tři oříšky čarovné,
pomocí nichž zázrak nastane
a z obyčejné dívky stane se
překrásná princezna na plese.
Ošklivé káčátko osamělé
v nádhernou labuť promění se cele
a nikdy už smutek nepocítí,
v srdci rozkvete mu lásky kvítí.
Tak v každé správné pohádce to bývá,
že dobro s láskou vítězívá,
však život náš žel není pohádkou
a někdy zdá se smůly hromádkou.
Pak nezbývá, člověče milý,
než obrnit se vírou, pílí,
dál svůj osud trpělivě snášet
a lásky plamen nenechat si zhášet.

Hádejte, co zas? No ano, citáty!

1. dubna 2008 v 13:23 citáty
Důležité je, když je vám blbě, aby byl někdo, kdo řekne, že to dokážete.
Tu jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat, už jen tím, že tu jsem a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Je to něco, pro co lze žít.
Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.
Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál.
Není žádné přátelství, když jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven lhát.
Obnovená přátelství potřebují větší péči než nepřerušená
Častý smutek člověka ničí.
Kdo ztratí důvěru, víc ztratit nemůže.
Zkušenost dělá lidi opatrnými.
Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.