Pustý ostrov

15. dubna 2008 v 11:04 | Lea de Bahn |  Literární pokusy
Moře šumí tichou píseň,
v srdci cítím zvláštní tíseň,
není to však bolest nebo strach,
slzy nelesknou se více na řasách.
Jemný písek pod nohama hřeje,
vlnka za vlnkou ke kotníkům spěje,
vítr voní slanou vůní moře
a odfoukává z čela vrásky hoře.
Zeleň listí pestré barvy střídají
květin, které ani jména nemají,
a mezi nimi ptáci prozpěvují
a pestří motýli svá křídla vystavují.
Zde klid náš a mír nic neruší,
výčitky nezaznívají nám do uší,
můžeme tu jen po svém krásně žít
a ničím ošklivým se netrápit.
Jdeme spolu za ruce se držíme,
do očí zamilovaně si hledíme,
slova jsou zbytečná, to víme,
my přímo do srdcí si pohlížíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dark Dark | 15. dubna 2008 v 20:23 | Reagovat

Juj.....juj....juj....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama